Vztahy na signálech

Tak jsem si opět přečetl několik hádek na zdejším komunitním serveru. Přemýšlel, zda se zapojit, zda pomoci lidem, kteří mají na věc stejný názor, jako já. Někde jsem neodolal a zapojil se, abych si po chvíli uvědomil, že to skutečně nikomu nijak nepomohlo, natož mně.

Je mi líto, že je zde tolik nepochopení, tolik osobních útoků. Vcelku bych chápal, kdyby za nimi stáli extrémní skupiny mimo církev, třeba satanisté (ad absurdum) či kdo ví ještě. Od křesťanů mi to přijde velice smutné. Osobně znám několik lidí, které když jsem lákal na signály, tak mi řekli, že už tu pár diskuzí četli a že skutečně nemají zájem trávit svůj čas v mnohdy tak nepřátelském prostředí.

Tak si říkám, zda to každý vnímá, že svým chováním zde vytváří prostředí pro ostatní. I když je v rozhovoru aktivně zapojeno jen několik lidí, mnoho dalších je zapojeno pasivně pouhým čtením. Podle mne si to řada lidí neuvědomuje! Osobně se snažím si při vymýšlení příspěvku položit otázku, zda bych se za něj nestyděl, kdyby ho četli lidé, které znám i neznám - učitelé, kněží, ale i malí členové ze skautu, děcka ze základky.

Pak totiž záleží nejen na obsahu, ale i na formě - a to velmi. Občas tady zaznívá, že je přece důležitý obsah, forma až následně. Nemyslím si to. Forma u řady lidí rozhodne, jakým způsobem přijmou obsah. Jinak se holt člověk vyjadřuje mezi vrstevníky, kteří jej znají a chápou kontext, a jinak pro šroké spektrum čtenářů. Jo, občas na to zapomenu, ale snažím se o to.

Přijde mi, že hlavně uživatelé bez vlastní fotky a jména mají pocit, že mohou psát cokoliv, protože přece nikdo neví, že to psali oni... Tento pocit anonymity vede k textům, které by pod svým jménem nikdy nezveřejnili, ať už kvůli vulgaritě nebo jiným důvodům. Samozřejmě neplatí to plošně, týká se to jen určitého spektra.

(takto asi vypadá řada vztahů na signálech dnes)

Myslím si, že je také nutno uvést, že se můj vztah k řadě lidem po osobním setkání změnil k lepšímu, přestože jsme třeba do té doby složitěji hledali vzájemné pochopení. Tak si říkám, zda by to nešlo nějak zvládnout i bez těch setkání... prostě trochu přidat vzájemné úcty, odbourat již vzniklé bariéry a pokusit se konečně postavit ty zřícené mosty. Co vy na to? Nevím, zda někteří skutečně hádky vnímají jako plodné prostředí, kde je navíc uprostřed přítomen Ježíš.

(a co kdyby naše vztahy vypadaly takhle?)

V souvislosti s tím bych chtěl také vyjádřit podporu RT, který to nijak nemá jednoduché. Vnímám snahu a odhodlání, se kterým se snaží zde vytvořit prostředí, které bude přinášet všem uživatelům užitek. Je to cíl velice těžký, možná nemožný, neboť zavděčit se všem prostě nelze a vždy bude řada lidí, kteří budou po dobrém díle šlapat a plivat na něj. Každopádně DÍKY...

Tak to mi tak leželo na srdci.. a teď hurá zpět k interní propedeutice:-)